Vypsání z pocitů

23. února 2016 v 18:40 | Nessi |  What comes to my mind.
Poslední dobou jsem furt smutná a trápím se. Nevím co se to děje. Mám pocit, že jsem k ničemu. U každého jsem jen ta nešikovná blondýna, co nemá logické myšlení. Já chci ale být ta šikovná holka, co umí vše co by měly umět všechny holky. Vím, že to moji kamarádi myslí ze srandy. Jenomže, mě už to začíná dost mrzet.

Například jsem se snažila něco uvařit. "Kámošky na mě ty si vařila? Ty? To muselo dopadnout". Asi vypadám u vás teď jako holka co nepochopí srandu, ale já prostě už taková u každého nechci být. Svěřila jsem se tomu mímu klukovi, ale ten jen odpověděl "no tak když si tohle myslíš.." Ranilo mě to. Chtěla bych někoho kdo by mi řekl, že jsem krásná a šikovná, že mě má moc rád.

Nikdy nebudu ta chytrá holka. Ta nejšikovnější a nejnadanější, ale potřebovala bych alespoň podporu. Bohůžel. Jediné co mě drží je místo, kam chodím do fitka. Vždycky si tam dávám proteinové pistáciové sušenky. To jsem si ale zkazila. Vzala jsem tam kámošku, ale ta později nabídla holce co ví, že jí nejvíc na světě nesnášim, ať tam jde s ní. O to místo, o ten zvyk jsem přišla. Tolik mi alespoň na tomhle záleželo. Dokonce jí i řekla, že musí ochutnat ty pistáciové sušenky. Takže jsem vše ztratila.

 

Before I die..

20. února 2016 v 21:20 | Nelli |  What comes to my mind.
Vítejte
Vítejte na mém postradatelném a znovuzrozeném blogu. Dnes jsem si pro vás připravila článek o tom, co bych chtěla dokázat než umřu. Každý z nás má nějaký ten sen, ale pokud si ho chce splnit musí si za nim stát. Žádný člověk, žádná věc, žádný "já to nedokážu" vám nesmí zabránit udělat krok v před.




Great

25. října 2015 v 20:53 | Nessi
Zdravím Vás

Ahojte zdravím vás i můj blog, který je asi 4 měsíce postradatelný. Nejenže moje lenost je tak strašná, že jsem líná něco napsat, ale i to že blog existuje mi tak nějak vypadlo. Takže jsem si jistá, že ti, s kterými jsem si blogy navštěvovala už nemají o mém blogu ani páru.

O čem dnes napíšu? Tak nějak o tom co se odehrává. Nastoupila jsem na ZŠ do 9 třídy a už teď mě to všechno rozčiluje. Je to jen samé..."Teď ti záleží na známkách." "Začni konečně něco dělat". Tohle poslouchám 7x týdně. Problém je s tím, že já nemám páru co chci dělat ani co mě baví. Jsem taková, že mě hned všechno přestane bavit. Přemýšlím, že prostě půjdu na nějakou střední a pak na policejní akademii. Jsem prostě divná.

Další a jediný co mě baví jsou hry, internet a WORKOUT. Samozdřejmě rodina a kámoši. Jím zdravě posiluju, ale problém je stím, že dost kvůli tomu hubnu. Je mi 14 168 cm a 47 Kg. Nemůžu za to, ať dělám cokoliv prostě neztloustnu. Jo každý by tohle chtěl, ale jaký je furt poslouchat slova jako přiber, si je kost a kůže, atd.. Jenomže, mně vážně přibrat nejde ať se snažim jak chci.



Občas na blog zavítám a napíšu co se odehrává... Něco jako můj deníček.
Nessi
 


Holidays!

2. července 2015 v 10:36 | Nessi
Nějakým způsobem jsem dlouho nenapsali ani slovo. Tak trošku jsem byla zaneprázdněná chozením ven a školou. Končili jsme 26.6. a nakonec jsem to zvládla na sedm 2. Mám vyznamenání a průměr 1,4. Na prázdniny jsem se moc těšila. Začala jsem chodit ven a díky bohu je zatím teplo. S kámoškou jsme byli v Podolí a pak v centru. Včera (1.7.) tam byla demonstrace proti imigrantům. Naštěstí jsme odešly dřív než to začalo. Potom jsem večer četla, že se tam zatýkalo.

Další co se událo je............,že máma je těhotná! Nemůžu tomu uvěřit! Vždycky jsem chtěla sestru nebo bráchu a teď možná budu mít. Mamka to má problémové a je možén, že potratí a moc se bojím. Doufám, že to vyjde. V srpnu od 15.8. - 26.8. jedem do Chorvatska.

Vím, že to je velmi krátké, ale nějak mě to poslednní dobou nebaví, ale snad zase začne.

A jak si užíváte prázdiny vy?

Potrat? Nedát šanci na nový život?

9. června 2015 v 16:55 | Nessi
Přicházím s novým článkem o potratu. Je to vlastně můj názor na potraty. Zdůrazňuji, že je to můj názor a vy se k tomu můžete slušně vyjádřit co si o tom myslíte vy. Doufám, že nebudete na můj názor nadávat nebo něco takového. Také mám pro vás překvapení, které se dozvíte ve správný čas. Je to v naší rodině. Můžete klidně hádat co to je!

Potrat. Nevím jak vás, ale mě to slovo naprosto děsí. Nechápu jak někdo může zabít takhle dítě. Ano přiznávám zní to opravdu strašně, vím, že to vlastně ani pořádně dítě není, ale stejně mi to připadá jako kdyby někdo zabil dítě. Potrat není správná věc. Má i následky, která vás mohou pronásledovat celý život. Může se stát, že už nikdy nebudete moci mít dítě, proto se bere potrat jako poslední možné řešení.

Na druhou stranu, ale zase chápu to, že když někdo ví, že se mu narodí postižené dítě tak, že jde na potrat. To zase chápu. Nejen, že by to bylo strašně těžké, ale také byste ho nemuseli ani uživit. Dále když otěhotníte třeba v 15-ti letech. Ani pořádně nevíte co péče o dítě odnáší a už ho čekáte. Nevíte co stím dělat tak jdete na potrat. Bohůžel to není tak jednoduché. Musíte mít podpis obouch rodičů.

Nedát šanci na nový život je strašné. Dělejte tak aby se to nemuselo!


Love is hard

2. června 2015 v 19:45 | Nessi
Vím, že jsem přidávala článek nedávno, ale toto bude něco jako mé pocity. Pamatuji si jakoby to bylo včera. Potom sice přišlo velké zklamání. Ale díky tomu jsem se změnila. Byla jsem ta stydlivá holčička, co se učila a měla samé jedničky. To nezní ani zase tak smutně, ale byla jsem nudná. Nezajímali mě kluci jenom jeden. Bylo to před květnem 2014 nějak v dubnu 2014.

Chodil si sní. Já byla smutná, ale měla jsem kamarády. Psala jsem ti pořád a každá sekunda psaní mi dávalo energii do života. Bylo už po půlnoci, ale já byla moc šťatná, že ses mi svěřil co tě trápí. Bylo to neuvěřitelné. Po dvou dnech si na ní byl naštvaný, že se stebou rozešla. Já už to nemohla tajit. Musela jsem to už říct. Nedokázala jsem to držet v sobě. Napsala jsem ti miluju tě.


"První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho číslo."

"Odmítáme ty co nás milují a milujeme ty co nás odmítají."

"Koho doopravdy milujeme, toho nejsme odhodlani opustit i kdyby nám sebevíc ublížil."

"Neopouštěj toho koho miluješ proto toho co se ti líbí, neboť ten kdo se ti líbí tě opustí pro toho koho miluje."

"Láska a přátelství nikdy nezklame, sklame vždy člověk."




Ty si mi napsal, že mě máš taky rád. Bylo ti, ale blbé psát miluju tě když jste se zrovna rozešli. Asi po 30-ti minutách si mi napsal největší lež co si kdy udělal. Napsal si mi také, že mě miluješ. Bylo to neuvěřitelné. Byl to nejlepší den co jsem kdy zažila. Nedokážeš si představit jak moc jsem byla šťastná.

Byli jsme venku, ale já byla stydlivá. Vůbec jsme si nepovídali. Byli na hřišti na wifi a ty ses sní hádal. Odešla jsem domů. Psal sis sní dál. Vím to. Už jsme si nedali ani pusu. Když jsme zase byli na hřišti dala jsem ti hlavu na rameno. Nechtěla jsem se dívat, ale uviděla jsem to. Psal sis sní. Chtělo se mi brečet. Nemohla jsem tam být. Miloval si ji a ona tebe. Doma jsem brečela mámě v náruči, že ji máš radši než mě. Ten chat jsem viděla psal si ji,že jsem stydlivá a nudná a že mě ani moc rád nemáš. V úterý, který byl hrozný den ses semnou rozešel. Brečela jsem a skamarádila jsem se sní. Ona tě milovat už přestala a my se staly kámoškami a od té doby jsem se dost změnila.

Toto je takový můj menší příběh. Chcete abych pokračovala?

Time

29. května 2015 v 22:13 | Nessi
Čaute tak jsem tu zase pěkný čas nebyla. Já vím, ale měla jsem toho hodně. Už jsem se několikrát odhodllávala přidat článek, ale nějak se mi nechtělo. Jo a tento blog bude hlavně deník takže pokud deníky nebaví klidně ať blog nenavštěvuje. Ale dost už okecávání.

Snažím se si zlepšít známky. Dneska jsme psali z fyziku a já vůbec nevím jak mi to dopadlo. Mám známku mezi 2-3 takže to mám dost důležitý! Jestli dostanu 3 tak se zabiju, ale vážně. Taky mi hrozí 3 z chemie. Možná to někomu přpadá dobrý, ale já 3 nechci. Jsem na základce takže se nedivte.

Dnes jsem byla s kamarádkou ze třídy na Bubble tea. Dala jsem si hroznové víno + borůvka s mix kuličkama a liči. Je to má oblíbená příchuť. Moc jsme si to užily. Dřív jsme se moc nebavily, ale učitelka nás posadila k sobě na němčinu a nějak jsme se začly bavit.

Zítra si pojedu zaplavat. Dlouho jsem se zase nehýbala a jen jedla nezdravý jídlo. Třeba před chvílí jsem byla ještě v kině a měla jsem popcorn. Potom ještě pojedu na Harfu pro oblečení. Doufám, že semnou někdo pojede z kamarádů. Tohle nebyl úplně deník spíš takový oznámení. Ale to nevadí. Užijte s víkend.


Blogeři jako kamarádi?

14. května 2015 v 19:27 | Nessi
Z počátku bych chtěla poděkovat za komentáře u článku Playlist(1). Moc mě to potěšilo. Byla jsempřímo nadšená. Kdo četl tu část Dark wolves tak jsem se rozhodla pro další díl. Ještě nevím kdy přesně vyjde, ale vyjde určitě. Přichystala jsem si pro vás další článek. Jak už jste četli "Blogeři jako kamarádi?". Tak jdeme na to.

Jako mladší jsem měla blog o Littlest Pet Shop. Našla jsem si tam spoustu nových přátel. Přidali jsme se na facebooku a psali si. Psali jsme si také každý den na nějakým chatu od blueboard. Byli ti ty nejlepší léta, to mi věřte. Ani nevíte jak bych se s někým moc z vás chtěla seznámit! Psát si sním na facebooku a někdy i třeba jít ven, kdo bydlí někde v Praze, protože do Bra bych za ním třeba nejela.

Chtěl by to taky někdo? Já moc. Konečně bych potkala lidi se stejnýma koníčkama. Ani nevíte jak moc bych si to přála. S jednou holkou na blogu jsme pak zjistili, že chodíme asi o pět zastávek do školy. Ani nevíte jak mě to potěšilo! Takže ano blogeři jako kamarádi můžou být. Proč by vlastně nemohli?

Doufám, že by někdo někam někdy šel.


Dark wolves první část I.kapitoli

10. května 2015 v 11:46 | Nessi
Dark wolves první část I.kapitoli

Utíkala jsem. Tak rychle jako nikdy předtím. Bála jsem se tak moc, že jsem nemohla zastavit a jen běžela pryč. Něco běželo za mnou, myslím, že to bylo nějaké zvíře. Zastavila jsem se na útesu. Nevěděla jsem co dělat, jestli skočit nebo počkat. Dole byli samé kameny to bych nepřežila, ale nejspíš ani tohle nepřežiju. A najednou zazvonil budík. Vše byl jen sen. Oddychla jsem si, ale nebyla jsem šťastná. Za chvíli se stěhujeme do temného města, kde jsou jenom domy,škola a všude kolem je les. Už jsem přemlouvala mámu abychom tu zůstali, že tu mám kamarády, ale máma se nedala přemluvit. Šla jsem do koupelny učesat si dlouhé vlasy černé havran. Prohlížela jsem se v zrcadle a moje modré oči svítily strachem. Opravdu jsem vyděšená. Matka zaklepala na dveře od koupelny, že vyjíždíme. Vzala jsem si kurf a nasedla do auta. Náš pes Ollie se rozběhl a skočil mi na klín. "Aspoň ty mi rozumíš" řekla jsem si. Vyjeli jsme a já sledovala cestu. Jeli jsme přes různá města, vesnice, vestce a nakonec jsme jeli lesem k našemu novému domu. Byl to opravdu starý dům. Skoro se rozpadal, ale nemohla jsem nc dělat. Šla jsem si do mého pokoje vybalit věci. Můj pokoj byl hoře na patře, kde to bylo ještě více děsivější. Všude byly fotky vlků. Vzpomněla jsem si na můj sen. Ten co mě honil musel být vlk. To nemůže být náhoda, něco se kolem mě děje a já musím zjistit co. Vzala jsem si deníček a začala psát.

Milý deníčku 27.8. 2015

Dnes se mi zdál divný sen. Honilo mě nějaké zvíře a já myslím, že to byl vlk. Už jsme se přestěhovali a v mém pokoji jsou samé fotky vlků. To nemůže být náhoda. Něco se děje a já musím zjistit co. Jsem ale strašně vyděšená. Musím svůj strach překonat, jinak to nepřežiju.

Je mi šestnást a já se bojím jako malá holka. Matka mi řekla, ať se tu jdu porozhlídnout. Tak jsem šla. Nemohla jsem skoro ani dýchat jak jsem se bála. V lese bylo temno. Skoro jsem vůbec nic neviděla a baterku jsme neměla. Ani nevím kam jsem šla, tak jsem šla dál. A najednou jsem málem dostala infarkt. Strašně jsem se vyděsila. Přede mnou se objevil útes a na něm seděla holka. Šlo z ná temno byla jsem si jistá, že neni hodná. Byla jsem za stromem a sledovala ji. Naštěstí jenom seděla a rozhlížela se. Stála jsem přilepená ke stromu. Začlo mírně poprchávat a poznala jsem, že začne bouřka, ale neřešila jsem to. Z ničeho nic se dívka otočila a všimla si mě. Zvedla se a rozeběhla se směrem ke mně. Chytla mě a držela u stromu. Nepromluvila jsem ani slovo. Začala se smát a pustila mě. A začala vykládat "To jsem tě vyděsila co?" Jenom jsem přikyvovala a ona pokračovala. "Já jsem Lucy a ty tu musíš být nová ještě jsem tě u nikdy neviděla. Je to tu temné to je pravda a musíš si tu dávat pozor. Víc ti řikat nebudu nechci tě děsit." Vyděsila jsem se ještě víc, ale aspoň jsem se představila: "Ano jsem tu noá já se jmenuji Elisa a před chvílí jsme se přistěhovali." Luvy už nemluvila řekla mi, že musím rychle zmizet. Tak jsem se rozeběhla domů a najednou....

Další část příští týden.

Tak co si o tom myslíte?
Mám pokračovat?

Budu ráda za každou radu. V tomhle psaní jsem nováček a opravdu nevím.

Playlist (1)

8. května 2015 v 14:18 | Nessi
Rozhodla jsem se, že budu taky dělat playlisty mojich oblíbených písniček. Tady jich je prvních pět. Snad se vám nějaké líbí jako mně.


1. První je Wiz Khalifa - See you again ft. Charlie Puth
Tato písnička hrála nakonci Rychle a Zběsile rozloučení pro Paula. Tu písničku jsem si zamilovala.




Kam dál